Gelato a jeho lahodná historie

Když se lidstvo začalo šířit po celém světě, muselo se přizpůsobit novým stravovacím návykům.

Staří Egypťané a Sumerové jedli sníh po tisíce let, ale nenapadlo je vyrábět zmrzlinu, dokud neochutnali perské jídlo.

Peršané rádi jedli ochucený drcený led s růžovou vodou nebo ovocnými šťávami. Možná že tento nápad získali z Číny, kde už tehdy vyráběli mražený dezert zvaný "sněhové vejce" nebo "mražený měsíc", který se připravoval ze slazené šťávy a fazolové kaše. Křižáci tento recept přivezli do Evropy.

Peršané dali drcenému ledu a ovocné šťávě název "sherbet", který se ve Francii stal "sorbetem", později převzatým anglicky mluvícími lidmi jako sherbet.

Když cestovatelé ze západu poprvé navštívili Persii, byli ohromeni šerbetem, který se jim zdál vynikající a exotický. S malými změnami se šerbet stal první formou zmrzliny v Evropě.

Římský císař Nero si prý na své zahradě postavil "sněhovou horu", ze které jedl led s ovocem a medem.

Na konci šestnáctého století se zmrzlina podávala na dvoře Cosima III. ve Florencii. Florentský kulinářský odborník Bernardo Buontalenti vytvořil lahodný mražený dezert, který nabízel svým hostům, když v roce 1600 připravoval hostinu pro španělského krále na dvoře Medicejských. Předpokládá se, že to bylo poprvé, kdy se gelato podávalo na královské hostině, a mělo okamžitý úspěch.

V roce 1846 si Sicilián Francesco Procopio dei Coltelli otevřel kavárnu v Paříži ve Francii. Již tehdy se proslavil novým stylem italské restaurace zvané "caffè", který se začal objevovat na Sicílii a v Neapoli. Procopio seznámil Francouze s novým nápojem, který nazval gelati (italský výraz pro mražený nápoj). Má velký úspěch a kavárna se tak stala oblíbenou mezi francouzskou intelektuální elitou.