Pálení marností
Bartolomeo di Fruosino byl fanatický mnich, který věřil, že vše bez náboženského účelu je marnost – dokonce oblečení, líčení nebo umění. Florenťanům tvrdil, že se blíží apokalypsa, a aby se zachránili, měli se autocenzurovat a spálit všechny své symboly marnosti.
Nevíme přesně, jak cenné tyto věci byly, ale jedno je jisté: toho dne lidstvo přišlo o velký kus dědictví. Na hranici shořela řada uměleckých děl, knih, kosmetiky, šatů i mnoha dalších předmětů. Hříšné věci se shromažďovaly celé měsíce a v den samotného pálení se Savonarolovi stoupenci oblékli do bílých rouch, ozdobili se věnci a červenými kříži a chodili ode dveří ke dveřím, aby vybrali další věci k spálení. Na Piazza della Signoria vyrostla obrovská hranice zakončená obrazem Satana. Zástupci jednotlivých florentských čtvrtí hranici symbolicky zapálili a předměty marnosti tak zmizely v plamenech.
Historici s nadsázkou mluví o Pálení marností, ale v roce 1497 nebylo na osudu tisíců knih nic zábavného. Ve Florencii tehdy mniši spálili stovky výtisků Dantovy Božské komedie, protože ji považovali za obscénní. Dodnes přesně nevíme, kolik knih během tohoto pálení zmizelo.
Lidé skutečně odevzdávali věci k upálení během poměrně krátkého období, kdy byl Savonarola ideovým vůdcem města a všechny varoval před blížícím se koncem světa. „Marnosti“ nebyly jen hmotné předměty – byly to hříchy. Podle Savonaroly nemohl být nikomu odpuštěn hřích ani nemohl vstoupit do nebe, dokud se těchto hříchů nevzdal, což znamenalo jejich spálení.
Sandro Botticelli, autor slavného Zrození Venuše, mohl být Savonarolovými proroctvími natolik ovlivněn, že do plamenů hodil i část své tvorby – naštěstí však Zrození Venuše, Primavera a Venuše Medicejská přežily.
Ačkoli Pálení marností mocně ukazovalo Savonarolův vliv, hranice nehořela dlouho. Naopak přispěla k jeho kontroverznímu postavení, protože Florenťané cítili, že jejich dědictví a kultura jsou v ohrožení. Nakonec byl Savonarola, především kvůli svému negativnímu postoji k papežství, zbaven kněžství a popraven církví.