Zničení Pompejí
Pompeje byly starověké římské město poblíž dnešní Neapole v italském regionu Kampánie, na území obce Pompeje. Město spolu s městečkem Herculaneum a mnoha vilami v okolní krajině bylo při erupci Vesuvu v roce 79 n. l. z větší části zničeno a pohřbeno pod 4 až 6 metry sopečného popela a pemzy.
Oběti horka a jedovatých výparů
Zničení Pompejí a Herculanea bylo katastrofální událostí. Lidé i zvířata, kteří tam zahynuli, byli převážně usmrceni během prvních hodin erupce. Sopka zasypávala tato města popelem po mnoho dnů, ale hlavní roli sehrál počáteční příval přehřátých plynů. Vulkanický materiál uchoval těla i majetek v dobrém stavu.
Počet obětí erupce Vesuvu je nejistý, odhady hovoří o 10 000 až 25 000 lidech. Většina obětí nebyla nikdy nalezena, protože jejich pozůstatky spálila erupce. Nejznámější z nich byl Plinius Starší, vojenský velitel, který zahynul při záchraně obyvatel. Jeho synovec Plinius Mladší přežil a později erupci popsal římskému historikovi Tacitovi.
Zachovaná Pax Romana
Objev ruin Pompejí patří k nejdramatičtějším příběhům moderní archeologie. Archeologové zde zahájili vykopávky už v roce 1748, místo však bylo znovu zapomenuto, dokud je v roce 1763 znovu neobjevil španělský inženýr Rocque Joaquin de Alcubierre. Předměty ukryté pod městem zůstaly po staletí výborně zachované díky nedostatku vzduchu a vlhkosti. Tyto artefakty poskytují mimořádně detailní vhled do života města v době Pax Romana (římského míru). V Archeologickém muzeu v Pompejích je vystaveno více než 1 200 artefaktů a od roku 1829 bylo z ruin získáno přes 500 předmětů.
Pompejská červeň
Erupce inspirovala pojmenování „pompejská červeň“, sytě červeného odstínu vznikajícího z oxidů železa v pompejské půdě, který se stal oblíbenou barvou mezi umělci pro olejomalby. Pigment se vyráběl z minerálu cinabaritu a ve středověku a renesanci se někdy označoval jako minium. Pompejská červeň byla jedním z nejodolnějších pigmentů, které Římané používali, a její odstíny sahaly od nažloutlé až po purpurově červenou.
