900 př. n. l. – 351 př. n. l.

Etruskové byli první civilizací, která obývala území dnešní Itálie. Byli silně ovlivněni starověkými Řeky a jsou známí především pro své umění, zemědělská vylepšení a prvními silničními systémy. Z jejich jazyka je zřejmě odvozeno i samotné jméno Toskánska. Etruská civilizace byla nakonec dobyta Římem v roce 351 př.n.l.

753 př. n. l.

Podle legendy bylo město Řím založeno dvěma dvojčaty a polobohy – Romulem a Remem – které odkojila vlčice. Jejich bronzovou sochu dodnes najdete v Kapitolských muzeích v Římě. Skutečný příběh o založení Říma však dodnes zůstává tajemstvím.

509 př. n. l. – 27 př. n. l.

Začátek Římské republiky se datuje do roku 509 př. n. l., kdy byli římští panovníci nahrazeni zvolenými úředníky. Římská republika se tak stala jednou z prvních zastupitelských demokracií. Vyznačovala se také rychlým ekonomickým růstem. Trvala až do roku 27 př. n. l., kdy se k moci dostal Augustus Caesar jako první císař Římské říše.

27 př. n. l. – 476 n. l.

Římská říše byla jednou z největších a nejmocnějších politických a sociálních struktur v celé západní Evropě. Založil ji Augustus Caesar, který se prohlásil za jejího samovládce. Římská říše padla v roce 476 z mnoha důvodů, ale těmi hlavními byla ekonomická a politická nestabilita, korupce a invaze barbarských kmenů.

313 n. l.

Křesťanství bylo často nepochopeno a jeho stoupenci byli široce kritizováni, zejména po Velkém požáru Říma v roce 64 n. l. Císaři Konstantin I. a Licinius však v roce 313 uzavřeli dohodu známou jako Edikt milánský, která všem lidem poskytla svobodu uctívat jakékoliv božstvo se jim zlíbí. Křesťanství se tak brzy stalo převládajícím náboženstvím v celé Římské říši.

476 n. l.

Stěhování germánských kmenů začalo již před pádem Římské říše a trvalo až do středověku. Rostoucí nebezpečí barbarských kmenů přimělo v roce 324 císaře Konstantina přesunout císařské hlavní město do Byzance (která byla přejmenována na Konstantinopol). Zatímco západní část říše pomalu upadala kvůli opakovaným barbarským invazím, východní část pod vládou Theodosia I. sílila a bohatla. Po jeho smrti se v roce 395 Řím rozdělil na západní a východní říši. Západ byl pak vážně poškozen invazí Vizigótů, což vedlo k pádu Říma v roce 476. Východ pak pokračoval jako Byzantská říše až do středověku.

6. – 15. století

Po pádu Říma se oblasti bývalé Západořímské říše dostaly pod nadvládu různých panovníků a dále pokračovaly jako oddělené politické entity. Toskánsko bylo pod nadvládu Ostrogótů a Byzantů. Ve dvanáctém století toskánská města postupně dosáhla nezávislosti, přičemž Pisa, Siena, Arezzo, Pistoia, Lucca a Florencie se staly nejbohatšími městy pro svou textilní výrobu, obchod, bankovnictví a zemědělství. Tato bohatá města mezi sebou často válčila. Nakonec byla všechna dobyta Florencií.

15. – 16. století

Renesance je známa jako období, během kterého Itálie dosáhla svého největšího rozkvětu. Není tak divu, že Florencie, hlavní město Toskánska, je často nazývána kolébkou renesance. Právě odtud vzešlo mnoho uznávaných spisovatelů a umělců, jako například Dante, Petrarca, Macchiavelli, Leonardo Da Vinci, Michelangelo nebo Botticelli.

1494 – 1559

Italské války byly sérií konfliktů o převzetí kontroly nad Itálií. Zahrnovaly velkou části Evropy, včetně Francie, Španělska, Svaté říše římské, Florencie, Neapole a Benátek. Moc nad Itálií nakonec převzali španělští Habsburkové. Války skončily mírem z Cateau-Cambrésis 3. dubna 1559.

1805 – 1814

Z Italské republiky se s nástupem Napoleona I. na trůn v roce 1805 stalo královstí. Napoleon zavedl hned několik reforem. I když byly v rozporu s italskou tradicí, ukázalo se, že měly pozitivní vliv na sociální i ekonomický vývoj Itálie. Napoleonova vláda padla v roce 1814, a to jak v Itálii, tak ve zbytku Evropy.

1915 – 1918

Před vypuknutím 1. světové války byla Itálie spolu s Německem a Rakouskem-Uherskem členem Trojspolku. Na začátku války však Itálie zůstala neutrální. V roce 1915 se Itálie postavila na stranu Trojdohody vedle Francie, Británie a Ruska. Na oplátku jí byl přislíben Terst, jižní Tyrolsko a severní Dalmácie.

1922 – 1943

Fašismus se v Itálii objevil už během první světové války, kdy Benito Mussolini spolu s dalšími radikály vytvořili politické uskupení a následně stranu. V roce 1922 byl v Itálii v důsledku slabých sociálních a ekonomických poválečných poměrů nastolen totalitní režim. Ten skončil v roce 1943, kdy byl Mussolini vlastními lidmi odvolán z úřadu a následně zavražděn.

1940 – 1945

Itálie vstoupila do druhé světové války až v roce 1940 a to opět na straně Německa. O tři roky později se však italští panovníci vzdali spojencům a Itálie ve válce pokračovala s nimi. V den kapitulace Itálie Hitler zahájil okupaci severní část země, která se tak stala kolaborantským loutkovým státem Německa s Mussolinim v čele. Ten byl spolu se svou milenkou zavražděn 28. dubna 1945.