Tizian

Benátský malíř

Tiziano Vecellio neboli Tizian byl italský malíř považovaný za největšího představitele takzvané benátské školy 16. století. Jeho dílo zahrnuje rozsáhlá plátna s mimořádně rafinovaným a smyslným ztvárněním mytologických, náboženských a historických témat. Jeho styl byl natolik osobitý, že byl nazýván "benátským".

Belliniho následovník

Tiziano Vecellio se narodil v Pieve di Cadore nedaleko Belluna. Jeho otec byl pravděpodobně malířem, který se specializoval na krajinomalbu, a mladý Tizian se možná učil u Jacopa Belliniho, poměrně slavného malíře v Benátkách. Již ve věku 21 let vedl vlastní ateliér a stal se uznávaným malířem.

Byl milovníkem velkých pláten

Tizian začal malovat portréty již v mládí a do svých 20 let namaloval několik mistrovských děl. Do svých 40 let vytvořil oslnivou sbírku obrazů. Mnoho jeho děl, včetně Glorie benátské a Obětování Izáka, bylo v životní velikosti, což v té době nebylo vůbec typické. Jeho dílo je rozsáhlé, zahrnuje oltářní obrazy, fresky malých i monumentálních formátů a mnoho ambiciózních mytologických a alegorických obrazů.

Venuše se zrcadlem

Tizianovy mytologické obrazy jsou také velmi erotické, mnohé z nich vycházejí z příběhů z Ovidiových Metamorfóz, sbírky asi 250 příběhů o lásce a proměnách. Venuše se zrcadlem patří k nejslavnějším renesančním aktům. Zobrazuje bohyni Venuši, která se na sebe dívá v zrcadle, jež drží okřídlený Amor. Často se popisuje, že se dívá na svou nahotu, ale někteří autoři se domnívají, že se dívá na svůj odraz v kaluži vody. Obraz byl pravděpodobně namalován pro Filipa II. španělského nebo jeho syna Dona Carlose.