Historie Toskánska

Se svými drsnými vrcholy, zvlněnými kopci, vinicemi a dalšími impozantními scenériemi je Toskánsko bohaté i na historii. Region byl domovem několika starověkých civilizací, včetně Etrusků, Římanů, Gótů a Langobardů. Tento kraj proslul mnoha významnými osobnostmi, které navždy změnily svět – například Leonardem da Vincim, Michelangelem, Lorenzem de' Medici, Galileem Galileim či Dantem Alighierim. Kolébka renesance i italského jazyka je pro milovníky umění z celého světa jedinečnou a vyhledávanou destinací.

Apenninská kultura

Na konci druhého tisíciletí př. n. l. obývali toskánskou oblast lidé tzv. apeninské kultury. Udržovali obchodní vztahy s minojskou a mykénskou civilizací v oblasti Egejského moře, které tehdy rovněž fungovaly jako náčelnická společenství. Poté vznikly nové civilizace – proto-villanovanská a později villanovanská kultura. V pozdní fázi villanovanské kultury začaly vznikat městské státy, ještě před plným nástupem orientalizující revoluce a zrodem etruské civilizace.

Etruskové

Etruskové se usadili v oblasti od Alp po řeku Tiber přibližně v 8. století př. n. l. Současný název Toskánsko pochází z latinského označení Etrusků „Tusci“. Etruskové, početný a prosperující národ, významně ovlivnili kulturu, obchod i politiku regionu a vytvořili zde první velkou civilizaci. Byli to zruční řemeslníci a podnikaví obchodníci, kteří se věnovali námořní plavbě, umění, nástěnnému malířství i dekorování keramiky, a jejich dílny vyráběly z bronzu a železa zbraně i šperky. Často jsou popisováni jako lidé, kteří dávali přednost obchodu před válkou.

Mezi úspěchy této vlivné civilizace patřilo vyspělé náboženství, sofistikovaný systém písma, promyšlený občanský život i hospodářský rozkvět. Moderní archeologické a etnografické studie ukazují, že Etruskové sdíleli silnou kulturní a etnickou identitu a vytvořili svébytnou kulturní větev, která významně přispěla k pozdějším tradicím Evropy a Středomoří.

Římané

Etruské městské státy postupně ovládli Římané. Do 3. století př. n. l. založili nová města Pisa, Lucca, Siena a Florencie. Římská říše přinesla regionu na mnoho staletí mír a zároveň nové technologie, například akvadukty, vyspělejší dopravní síť, těžbu, výrobu vojenské výzbroje i pokroky v medicíně.

Úspěch Římské říše měl mnoho příčin, dvě však byly zásadní. Řím disponoval velmi dobře organizovanou sociální a politickou strukturou a zároveň nejlepší armádou v regionu. Společnost byla rozdělena do vrstev neboli tříd. Nejvýše stáli patricijové – urození občané se zvláštním postavením a privilegii, která jiné vrstvy neměly. Střední třídu tvořili plebejové, tedy obyčejní občané. Měli méně práv než patricijové, ale více než lidé z nejnižší vrstvy, kterou představovali otroci či nevolníci. Zotročení lidé neměli žádná práva a mohli být kupováni i prodáváni jako zvířata či majetek.

Středověké období

Po pádu Římské říše přišli nejprve Gótové, poté Byzantinci a v 6. století Langobardi, kteří založili vévodství Toskánsko a zvolili si za své sídlo Luccu. V 11. století však největší moc získala Pisa, která vybudovala obchodní impérium s pobočkami po celé Evropě a silným námořním loďstvem ve Středomoří. Pisané se dokonce zúčastnili první křížové výpravy a roku 1099 dobytí Jeruzaléma.

Siena, Lucca a Florencie byly ve 13. století významnými bankovními centry a stály u zrodu používání směnky. Městská rada v Sieně bránila neustálým střetům mezi jednotlivými čtvrtěmi (contrade) tím, že je přesunula ke sportovním kláním – boxerským turnajům, býčím zápasům a později k závodu Palio, který se koná dodnes.

V roce 1348 zasáhla Toskánsko katastrofální epidemie černé smrti, která zahubila 70 % obyvatel a zničila prosperitu měst. V roce 1630 postihl Florencii i Toskánsko další mor.

Renesance

Renesance byla kulturní a intelektuální hnutí, jež vrcholilo v 15. a 16. století. Ovlivnilo literaturu, filozofii, umění, politiku, vědu i další oblasti společnosti. Toskánsko, zejména Florencie, je považováno za kolébku renesance.

Florencie skutečně vzkvétala v 15. století, kdy ji spravovala mocná rodina Medicejských, velcí mecenáši umění. Tato nesmírně bohatá rodina podporovala florentskou renesanci a umělce, jako byli Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Sandro Botticelli či Dante Alighieri.

Ve 14. a 15. století prožívala Siena svou kulturní „siennskou renesanci“. Byla spíše konzervativní a tíhla k dekorativní kráse a elegantnímu půvabu pozdně gotického umění. K nejvýznamnějším představitelům patřili Duccio, Simone Martini, Pietro a Ambrogio Lorenzettiovi, Domenico a Taddeo di Bartolo, Sassetta a Matteo di Giovanni.

Moderní doba

Když na počátku 18. století zemřel poslední Medicejský, Toskánsko se zásadně proměnilo. Až do roku 1860 mu vládla dynastie Lotrinských, s výjimkou napoleonského období, kdy byla většina země připojena k Francouzskému impériu. Napoleon Bonaparte chtěl z Toskánska učinit jednu z nejliberálnějších oblastí Apeninského poloostrova. Během rakouské dominance se však Toskánsko na rozdíl od minulosti nerozpadlo, naopak bylo jednotnější než kdy dřív, a na počátku 19. století proběhly revoluce, které měly region osvobodit od rakouských vládců. Po druhé italské válce za nezávislost se Toskánsko stalo součástí nového Italského království.

Za vlády Benita Mussoliniho nastoupil fašistický režim. V roce 1946 byla monarchie zrušena a vyhlášena republika. Poválečný hospodářský zázrak přinesl zemi zpět prosperitu a Toskánsko znovu rozkvetlo jako kulturní centrum Itálie.