Calcio Fiorentino
Starobylý fotbal
Calcio Fiorentino je raná forma fotbalu, která vznikla v 16. století v Itálii. Kdysi hojně rozšířený sport vznikl pravděpodobně na náměstí Santa Croce ve Florencii. Zde se stal známým jako giuoco del calcio fiorentino ("florentská kopaná") nebo jednoduše calcio, což je dnes v italštině také název pro fotbal. Hra možná vznikla jako oživení římského sportu harpastum.
Termín calcio poprvé použil italský básník Girolamo Macchiavelli v roce 1519. Právě tento předchůdce fotbalu byl již tehdy velmi populární ve městech Pisa a Janov. Hojně se rozšířil také v místech, jako je Florencie a Neapol, kde panovalo vysoké politické napětí a rivalita mezi různými frakcemi byla hluboká.
Pravidla
Oficiální pravidla calcia poprvé zveřejnil v roce 1580 florentský hrabě Giovanni de' Bardi. Hraje se na písečném hřišti s úzkou štěrbinou, která představuje branku a vede po celé šířce hřiště. Každé mužstvo se skládá z 27 hráčů, kteří mohou ke vstřelení gólu používat nohy i ruce.
O přesných pravidlech se v tomto období vedou diskuse. Někteří historici tvrdí, že se dva týmy pokoušely skórovat tak, že dostaly míč do sítě. Jiní tvrdí, že se jeden tým snažil skórovat tak, že kopl míč do brankové tyče, zatímco druhý tým se je snažil zastavit.
Zákaz calcia
Zápasy byly často násilné. Hráči mohli soupeře udeřit, napadnout ramenem a kopnout.
V roce 1580 vydala Florencie zákaz calcia pod trestem smrti. Nebylo to poprvé, kdy se město snažilo tohoto sportu zbavit, ale rozhodně to byl nejúspěšnější pokus. Sport však nezmizel úplně. Místo toho se konal tajně a stal se předmětem mnoha vyprávění a folklóru.
Calcio v současnosti
V několika malých městech v Toskánsku se calcio fiorentino stále hraje při zvláštních příležitostech, jako je 24. červen, svátek svatého Jana a Nový rok. Vypadá stejně jako jeho předchůdce ze 16. století, kdy se týmy složené z 27 hráčů snaží dostat míč do soupeřových branek z centrálního startovního bodu na obou koncích velkého hřiště.
