Palác Pitti

Nádherný renesanční palác

Palazzo Pitti je rozsáhlý, převážně renesanční palác ve Florencii. Nachází se na jižní straně řeky Arno, kousek od mostu Ponte Vecchio. Jádro současného paláce bylo původně městskou rezidencí ambiciózního florentského bankéře Luky Pittiho a bylo vlastně postaveno na jeho příkaz. 

Historie paláce

Prvním architektem Palazzo Pitti byl Filippo Brunelleschi. Zemřel v roce 1446 a ve stavbě pokračoval jeho žák Luca Fancelli, který pracoval i na mnoha dalších významných projektech ve Florencii.

Stavba paláce trvala více než 40 let. Celkově má tento palác šest podlaží o celkové rozloze 22 tisíc metrů čtverečních, takže je čtyřikrát větší než slavný Palazzo Vecchio. Samotná stavba však nebyla nikdy dokončena. Po smrti Luky Pittiho byli jeho dědicové nuceni palác prodat Lorenzovi de' Medici za 80 tisíc zlatých dukátů.

V roce 1549 palác koupili Medicejští a stal se hlavní rezidencí vládnoucích rodin toskánského velkovévodství. Rozrůstal se jako velká klenotnice, protože pozdější generace zde shromažďovaly obrazy, talíře, šperky a luxusní majetek.

Koncem 18. století palác sloužil jako mocenská základna Napoleona a později krátce jako hlavní královský palác nově sjednocené Itálie. Napoleon Bonaparte byl jednou z nejslavnějších osobností, které Palazzo Pitti obývaly. Během svého pobytu zde nechal vyzdobit svůj pokoj obrazem, na němž přechází Alpy. Napoleonovo apartmá je součástí kolekce pokojů Primavera a je jedním z nejoblíbenějších ubytovacích zařízení v Palazzo Pitti. 

Později palác a jeho umělecká díla daroval italskému lidu král Viktor Emanuel III. v roce 1919.

Kolébka velkého italského umění

Palatinská galerie je královský apartmán paláce Pitti. Nachází se zde jedna z nejslavnějších a nejucelenějších sbírek italského malířství od renesance po neoklasicismus. Patří sem takoví velcí umělci jako Tizian, Rafael, Peter Paul Rubens a Artemisia Gentileschi. Palatinská galerie uchovává díla pocházející ze 14. až 18. století.